Chodci jsou pro město poklad

Kdo plánuje město? Jsme to my všichni. Každé ráno. Když se rozhodujeme, jak vyrazíme do města a za jakým cílem. Pokud sedneme ráno do auta a pojedeme na velkou vzdálenost, probudíme se za pár let v automobilovém světě, zahlceném dopravní infrastrukturou a mrtvým veřejným prostorem. Pokud se ráno rozhodneme vyrazit do práce nebo do školy pěšky, ocitneme se brzy v pestrém a obyvatelném městě lidského měřítka a krátkých vzdáleností.

Mám velkou radost, že mohu podpořit krásný, a hlavně tak důležitý projekt, jako je Pěšky do školy. Pohyb je pro naše tělo přirozený a děti jej pro správný a zdravý vývoj potřebují víc než kdo jiný, když si během dětství stavějí základy pro celý nadcházející život. Pohybu ale obecně v našich životech ubývá, a tak je skvělá každá motivace, každé popostrčení k tomu si trochu protáhnout nohy a rozdýchat plíce. Děti navíc velmi rychle zjistí, že vyrazit do školy pěšky s kamarády je mnohem větší zábava, a už to nebudou chtít měnit!

Pravidelný a aktivní pohyb je pro zdravý a spokojený život dětí a mladých lidí naprosto zásadní. Chůze patří mezi ty nepřirozenější pohybové aktivity, a proto je moc dobře, když se školy snaží děti a žáky motivovat k tomu, aby se do školy a ze školy dostávali v maximální možné míře pěšky. Problematika podpory aktivních forem dopravy proto patří mezi jeden z pilířů nové národní koncepce podpory pohybu dětí, žáků a studentů, kterou nedávno schválila vláda.

Mou hlavní motivací, proč se zapojit do programu Bezpečné cesty do školy, byly opakující se nebezpečné kolize aut s dětmi na chodníku, ale výsledek předčil naše očekávání. Nejenže se výrazně zvýšila bezpečnost, ale každoroční zářijovou uzavírkou zde vznikl tzv. Školní plácek, unikátní klidný prostor, který začali přirozeně využívat žáci, rodiče i místní obyvatelé. Program tak nepřinesl jen zlepšení dopravy, ale také posílení sousedské pospolitosti a občanského vzdělávání dětí, setkávání i odpočinek. Tým Pěšky městem dokázal propojit všechny dotčené úřady, najít funkční řešení a nezatížit přitom školu administrativou.

Dolní končetiny máme proto, abychom hned po tom, co se naučíme stát, začali chodit a běhat. Obojí dnes dětem výrazně chybí. Rodiče nelení odvézt ratolest autem do školky nebo školy třeba jen čtyři sta metrů s argumentem, že to mají po cestě. Byť za tím často skrývají obavu o bezpečí svých dětí. Přitom ranní procházka, nebo jízda do školy na kole je pro děti tím nejlepším tréninkem pro jejich tělo i mozek. Už dvacetiminutová procházka výrazně zvyšuje výkonnost našeho mozku.

Při chůzi můžeme komunikovat a přemýšlet, leccos domluvit a vyjednat nebo aktivně odpočívat. Během chůze člověka napadnou myšlenky, které by jinak nepřišly. Chůze je základem společenských vztahů, umožňuje obnovit aktivní postoj k životu a najít odpovědi na mnohé otázky. Ty přijdou právě během chůze, která je proto královnou pohybu. Lidé se odpradávna učívali v pohybu. Doporučuji proto dnešní generaci rodičů: choďte s dětmi na procházky a opakujte učivo. Dítě si látku upevní mnohdy lépe než při výkladu učitele.

Kdo chodí pěšky pěšky, nesmrdí!