Mám velkou radost, že mohu podpořit krásný, a hlavně tak důležitý projekt, jako je Pěšky do školy. Pohyb je pro naše tělo přirozený a děti jej pro správný a zdravý vývoj potřebují víc než kdo jiný, když si během dětství stavějí základy pro celý nadcházející život. Pohybu ale obecně v našich životech ubývá, a tak je skvělá každá motivace, každé popostrčení k tomu si trochu protáhnout nohy a rozdýchat plíce. Děti navíc velmi rychle zjistí, že vyrazit do školy pěšky s kamarády je mnohem větší zábava, a už to nebudou chtít měnit!

Fandím s radostí Pěšky do školy, neboť pohyb a chůze jsou pro lidský organismus bezpochyby jedna z nejzdravějších věcí. A když si vzpomenu na vyprávění mé babičky, která chodila do školy šumavskou krajinou denně několik kilometrů, říkám si, jak to muselo být jedinečné a o co všechno jsme ochuzeni. A proč vlastně? Ano, třeba nebydlíme na Šumavě, ale vnímat a objevovat svět kolem sebe je stejně důležité, a dnes možná důležitější než kdykoli předtím…

Kdo plánuje město? Jsme to my všichni. Každé ráno. Když se rozhodujeme, jak vyrazíme do města a za jakým cílem. Pokud sedneme ráno do auta a pojedeme na velkou vzdálenost, probudíme se za pár let v automobilovém světě, zahlceném dopravní infrastrukturou a mrtvým veřejným prostorem. Pokud se ráno rozhodneme vyrazit do práce nebo do školy pěšky, ocitneme se brzy v pestrém a obyvatelném městě lidského měřítka a krátkých vzdáleností.

Při chůzi můžeme komunikovat a přemýšlet, leccos domluvit a vyjednat nebo aktivně odpočívat. Během chůze člověka napadnou myšlenky, které by jinak nepřišly. Chůze je základem společenských vztahů, umožňuje obnovit aktivní postoj k životu a najít odpovědi na mnohé otázky. Ty přijdou právě během chůze, která je proto královnou pohybu. Lidé se odpradávna učívali v pohybu. Doporučuji proto dnešní generaci rodičů: choďte s dětmi na procházky a opakujte učivo. Dítě si látku upevní mnohdy lépe než při výkladu učitele.

Chůze. Tak podceňovaná a přitom tak důležitá. Bereme ji často jako bezvýznamnou samozřejmost. Něco, co nás dostane z místa A do místa B. Poslední měsíce nám ale názorně ukázaly, že i krátká procházka může doslova zachránit den. Proto se sám snažím kratší vzdálenosti po městě vždy zdolávat pěšky. Stejně jako v dětství, kdy pro mě každodenní procházka do školy a ze školy byla možností utřídit si myšlenky a toulat se imaginárními světy. Ať žije chůze! A ať je jí v našich životech co nejvíc...