Pěškobus – osvědčený a doporučovaný způsob, jak podpořit děti, aby do školy častěji vyrazily pěšky, a rodičům ranní dopravu usnadnit a zpříjemnit. Často to funguje jaksi přirozeně na základě osobních vazeb, dneska jdete s dětmi vy, zítra sousedi. Pěškobus společné doprovázení více organizuje, dává mu strukturu a pravidelnost. Pěškobusy mohou mít své „zastávky“ nebo „jízdní řád“. Už od září se s ním můžete potkat v Praze Kunraticích. Na zkušenosti a doporučení jsme se zeptali paní Maršálkové, maminky a zástupkyně místního spolku Kunratice žijou.
Proč jste se rozhodli zahájit pěškobusy? Inspirovali jste se někde?
S manželem a našimi třemi dětmi chodíme pěšky už od covidu každý školní den. To on nás přesvědčil, že stačí vyrazit o 15 minut dříve a můžeme stihnout krásnou rodinnou procházku hned po ránu, díky této změně se nám také zlepšila fyzička, jsme otužilejší a lépe odoláváme nemocem.
Když byl letos v září Den bez aut, udělali jsme z naší obvyklé procházky první pěškobus. Rodiče byli nadšení a zároveň překvapení – když si po ránu v lese pročistíte nos a vyjdete zpět do ulic, najednou ucítíte, kolik je tam smogu, i v našich okrajových Kunraticích. Pěškobus pro veřejnost od té doby děláme každý čtvrtek, ale kamarádi našich dětí s námi chodí častěji.
Odkud a kudy chodíte? Máte pravidelnou trasu nebo „zastávky“, kde se mohou děti přidávat?
Máme velkou výhodu, že naše cesta do školy vede přes les a je opravdu nádherná. Máme dvě zastávky než vejdeme do lesa, zároveň i whatsapp skupinu, kam nám rodiče mohou napsat, pokud posílají samotné dítě a chtějí, abychom na něj „dohlédli“. Když se stane, že máme zpoždění, můžeme si cestu zkrátit po ulici, ale děláme to neradi, spíš si zahrajeme hru „na honěnou“ a pár minut zpoždění srovnáme jako nic.
Kolik dětí se zapojuje? A jaké jsou jejich reakce?
V Kunraticích máme dvě skupiny a chodí s námi okolo 15 dětí – ty by jinak jely autobusem nebo autem. Čím jsou děti starší, tím důležitější pro ně je, zda chodí i jejich kamarádi, nejzásadnější je však postoj rodičů – na nich záleží, zda dětem pěší alternativu nabídnou a pomohou jim upravit ranní rutinu tak, aby ji stihly.
Spolek Kunratice žijou se velmi aktivně zapojil do aktivit Evropského týdne mobility. Co všechno jste pro místní připravili?
Podařilo se nám vypravit dva pěškobusy a díky podpoře ZŠ a městské části je dobře zpropagovat – na Den bez aut se zapojilo přes 50 dětí a rodičů, ti všichni vyrazili nejméně o 15 minut dříve, aby s námi šli pěšky. Procházka pak byla opravdu zábavná, děti si povídaly a honily se a dospělí byli nadšení z atmosféry probouzejícího se lesa. Rodiče, kteří jezdí autem, se snažili vysadit své děti opodál, aby nerušili ve školní ulici průběh akce. U školy jsme pouštěli hudbu, dělali bublinovou show a chodcům dávali za odměnu razítka na ruku – chtěli jsme, aby pro děti byl příchod do školy trochu speciální, slavnostní.
Jaké byly reakce ostatních rodičů?
Ke mně se dostaly pouze ty nadšené, proto jsme také ihned spustili pravidelné pěškobusy. A přesto, že s námi nebudou ze dne na den celé Kunratice chodit pěšky, je skvělé, že jsme se mnozí zamysleli, jestli by to s cestou do školy nešlo jinak. Někdo má třeba objektivní důvod, proč autem jezdit musí a je to v pořádku. Někdo jiný zase zjistí, že auto vůbec nebude potřebovat, když se naučí vstát o 5 minut dřív.
Pomohla vám nějak škola nebo obec?
Ano, obzvláště ve vedení ZŠ máme velkou podporu. Jen díky jejich pomoci s propagací a pochopení pro „show před hlavním vchodem“ se akce tak vyvedla a za to jim děkujeme.
Jaké máte plány do budoucna?
Udržet kontinuitu. Dál nabízet alternativu pěší cesty do školy a dávat lidem z okolí možnost, aby si nás našli a připojili se.
Co byste doporučili rodičům, kteří by chtěli pěškobusy i u nich?
- Začněte u sebe, toto rozhodnutí je o rodičích, ne o dětech. Odhodlejte se a vytrvejte. Nám trvalo měsíc, než jsme si zvykli na jiný režim, ale stálo to za to. Pak můžete přesvědčit další rodiny, když uvidí, že to jde vám, přidají se snáz.
- Zmapujte si možné trasy a vyberte si tu nejhezčí. Někdy stačí pár minut navíc a místo dlážděné silnice můžete chodit stezkou mezi zahrádkami. Nejde jen o to našlapat co nejvíc kroků, cestu si užijte.
- Choďte s dětmi. Kolik minut navíc by vás to stálo? A kolik společného času s nimi byste získali? Kolik byste se toho od nich dozvěděli? Na co se ten den těší, z čeho mají strach, co nepříjemného se jim stalo ve třídě. A že třeba spolužák, který jde s vámi pěškobusem stejnou situaci viděl úplně jinak. To vše se dozvídáme od dětí při ranních procházkách, ve chvílích, kdy jsme jen my … a les … a srdce se otevírají.
Děkujeme za rozhovor
Chcete podpořit zdravé a aktivní cesty dětí i v vaší školy? Vyzkoušejte naše projekty:
