Metropolitní plán je důležitý dokument, který bude ovlivňovat rozvoj Prahy po několik dalších desetiletí. Pečlivě jsme jej prostudovali, zúčastnili jsme se několika projednání a diskutovali s odborníky, kteří jej vytvářeli. Oproti minulému návrhu z roku 2018 se v mnohém posunul k lepšímu. Počítá s pěší dopravou, uplatňuje nově i princip prostupnosti města pro chodce.
Má však stále nedostatky a skuliny, díky kterým by mohli být chodci při územním plánování opomenuti nebo upozaděni. Zabývali jsme se také tím, jak se Metropolitní plán vypořádává s klimatickou změnou a jak se staví k uplatňování konceptu města krátkých vzdáleností.
Jak jsou na tom chodci a pěší doprava
Z hlediska pěší dopravy a komfortu chodců máme k návrhu Metropolitního plánu to výhrady:
1. Pěší prostupnost, významné pěší trasy a propojení, terminologická nejednotnost
Metropolitní plán používá pojem pěší prostupnosti městem, ale nedostatečně specifikuje, co se pěší prostupností rozumí. Dále nevymezuje významné pěší cesty a koridory propojující jednotlivé lokality a nedostatečně stanovuje propojení nová. Upozornili jsme na terminologickou nejednotnost pojmů v MP a Pražských stavebních předpisech, na které odkazuje.
Metropolitní plán pěší prostupnost definuje pouze na základě vymezení veřejných prostranství. Pěší doprava byla doposud jako základní způsob dopravy na krátké vzdálenosti ve strategickém i územním plánování města přehlížena, podceňována a zanedbávána. Proto je potřeba v Metropolitním plánu náležitě a v základních principech zakotvit základní zásady pěší prostupnosti, které se budou v územním plánování dodržovat.
V žádné mapové vrstvě plánu nejsou zakresleny významné pěší trasy mezi jednotlivými lokalitami. Metropolitní plán tak nezaručuje zachování stávajících pěších vazeb ani nedefinuje, kde by se pěší dopravě měla věnovat pozornost.
Terminologická nejednotnost v názvosloví ulic v Metropolitním plánu a Pražských stavebních předpisech ve spojení s používáním obecného termínu „doprava“ vytváří podmínky pro nejednotný či široký výklad při plánování a projektování infrastruktury, nezajišťuje pěšímu pohybu chodců jednoznačnou podporu a ochranu a nepoukazuje na význam pěší dopravy v územích s vysokou či vyšší koncentrací chodců.
2. Opatření ke zmírnění klimatické změny
Metropolitní plán nedostatečně specifikuje opatření pro zmírňování dopadů klimatické změny v městském prostředí, která nezahrnují podporu bezmotorové dopravy a zeleně v ulicích.
Metropolitní plán předkládá koncept zmírňování dopadů klimatické změny ve městě založený na definování krajinného rozhraní a vymezení hranice zastavitelného území. Tento koncept považujeme za nedostatečný, a to ze dvou důvodů:
- V městském prostředí klimatickou změnu výrazně ovlivňuje doprava, Metropolitní plán proto musí jasně deklarovat podporu bezmotorové dopravy jako účinného opatření, které snižuje emise skleníkových plynů a výrazně přispívá k udržitelnému městskému prostředí.
- Pro zmírňování dopadů klimatické změny je potřeba výrazně chránit a podporovat nejen nestavební krajinné celky, ale i zeleň v rámci stavebních bloků (nezpevněné vnitrobloky, stromořadí v ulicích i solitérní stromy, liniovou a izolační zeleň v odůvodněných případech i prostory vágní zeleně), která ve městě vykonává důležité ekosystémové služby včetně klimatických.
3. Dostupné město krátkých vzdáleností
Metropolitní plán deklaruje jako klíčový princip potřebu zajistit dostatečnou a kvalitní veřejnou vybavenost obytných lokalit, čímž se má zajistit, že se z Prahy stane město krátkých vzdáleností. Konkrétní regulativy ani krycí listy lokalit však tento princip dostatečně neupevňují ani nepotvrzují.
Polyfunkční charakter obytných lokalit spolu s polycentrickou strukturou města mají potenciál jak pro omezení nadbytečných cest, které zatěžují městský dopravní systém, tak pro zvýšení kvality života obyvatel. Obyvatelé města by měli mít k dispozici vyvážené zastoupení vybavení pro uspokojení hlavních životních potřeb, aniž by museli za jejich naplněním dlouze cestovat.
Pokud budou dobře a jednotně definovány funkce, které má obytné město plnit, bude možné provést analýzu dostupnosti odpovídajícího vybavení v jednotlivých lokalitách, případně v okolí subcenter města, a na jejím základě pracovat na případném doplnění funkcí chybějících.
Přestože Metropolitní plán deklaruje, že chce směřovat k polycentrickému uspořádání, nedefinuje nově vznikající centra a nedostatečně stanovuje požadavky na jejich vybavenost i vzájemnou propojenost.
Podali jsme námitku, která má větší váhu
Vypracovali jsme věcně shodné připomínky, kde jsme rozvedli naše výhrady k Metropolitnímu plánu. K těmto připomínkám se mohli přidat svým podpisem i další občané a zmocnit nás na jejich základě k podání námitky. Námitka má v procesu územního plánování větší váhu. Kromě vlastníka nemovitosti ji může podat i tzv. zástupce veřejnosti, kterého zmocní min. 200 občanů s trvalým bydlištěm v Praze, kteří uplatňují tzv. věcně shodné připomínky (tj. mají na územní plánování stejný názor).
Podpořilo nás 293 lidí, takže jsme potřebný počet hlasů pro podání námitky jako veřejný zástupce získali. Děkujeme vám za důvěru!
Zástupce veřejnosti má v územním plánování silnější postavení než jednotlivec (pokud není dotčeným vlastníkem) a může prosazovat zájmy více občanů. Může:
- podat námitky proti návrhu nástroje územního plánování. O námitkách musí úřad rozhodnout a své rozhodnutí řádně odůvodnit.
- územní plán zažalovat. Soudy se musí žalobou zabývat vždy.
Podrobné znění námitek si můžete přečíst zde.
Děkujeme vám všem, kteří jste se o Metropolitní plán zajímali a věnovali čas a energii jeho studiu. Náš speciální dík patří spolkům Arnika, AutoMat, Cibulka, Anně Hradilkové z Nesedím sousedím a dalším dobrovolníkům, kteří nám pomáhali při sběru podpisů.