V sobotu ráno jsme si odskočily do Londýna na malou konferenci o městech, kde se chodí (the Walking Summit), a vrátily se večer zpět do Prahy, kde se tak moc nechodí. Zjistily jsme, že vše, co tvrdíme o výhodách města pro pěší, lze uskutečnit, když o to město opravdu usiluje a těží z podpory organizací, spolků i jednotlivců, kteří se snaží o totéž. Seznámily jsme se s náměstkyní londýnského primátora, paní Valerií Shawcross, která má na starosti londýnskou dopravu, což spočívá především v úkolu rozšiřovat pěší a zároveň redukovat automobilové cesty. Pozvaly jsme ji na návštěvu do Prahy a ona s radostí souhlasila.
Tři hodiny jsme se toulaly pěšky po centru přecpaném většinou místními chodci s kmitajícími dětmi a neztratily se díky skvělému orientačnímu systému, který nás vždy po několika desítkách metrů navigoval a informoval o všem, co by nás mohlo jako chodce zajímat (včetně toho, kde můžeme v dochozí vzdálenosti 5 minut vykonat tu nejnutnější potřebu). Rozhodly jsme pro vás přeložit materiály, v nichž britská asociace s názvem Živé ulice radí, jak chůzí oživit městský prostor, a tvrdí, že se to vyplatí, protože města pro pěší jsou zdravější, příjemnější a konkurenceschopnější než ta, kde jsou chodci až ti poslední. Věříme, že hlubokou uhlíkovou brázdu, kterou jsme vyryly jednodenním výletem do Londýna, si odchodíme spolu s pražskými chodci a zasadíme se tak o zelenější Prahu.