V rámci letošního ročníku Pěšky do školy jsme ve spolupráci s Rádiem Junior připravili soutěž o koloběžky YEDOO, vstupy do Techmanie, stolní hru Nezapomeň na nohy od Dino Toys a další ceny. Na otázku „Jak by vypadala moje vysněná cesta do školy?“ přišlo mnoho krásných odpovědí. Zde jsou ty, které nás nejvíce zaujaly.
Vjet do školy horskou dráhou
Prošel bych vtipnou říší. Všechno by bylo legrační. Potkal bych tam Matýska a klauny. Portálem s chechtajícími se tvářemi bych prošel do pohádkové říše. Stejné tváře by se tam dívaly na televizi. Setkal bych se s pohádkovými bytostmi, které by si hrály mezi sebou i se mnou. Nejvíc bych chtěl potkat Supermana. Na zavolání by přiletěl rychlodrak Falco, který by mě odnesl do psí říše, kde bych potkal velkého retrívra a jiné druhy psů. A pak bych horskou dráhou vjel do školy. (Vítek)
Do školy každý den jinak
Byla bych ráda, kdyby moje cesta do školy byla co nejvíc sportovní, aby vedla k naší škole cyklostezka nebo alespoň klidná silnice bez aut. Cestou do školy bych ráda potkávala spolužačky.
Mohlo by to vypadat takhle:
V pondělí by jsme chodili do školy pěšky a cestou by jsme si mohli povídat.
V úterý na koloběžce, ale ne na elektrické.
Ve středu na in-line bruslích.
Ve čtvrtek na kole.
A v pátek na skateboardu.
Kdyby pršelo, šli by jsme pěšky, s deštníkem.
Ale kdyby napadl sníh, mohli by jsme do školy jezdit na lyžích, na běžkách, na snowboardu nebo na saních. Zábava by byla hlavně po vyučování – naše škola stojí na kopci 🙂 (Zuzka)
Prožít většinu ročních období
Děti by si přály mít možnost při cestě prožít většinu všech ročních období – alespoň chvilku za cestu. Což víme, že je nerealizovatelné 😊. Aby cesta byla přijatelně dlouhá a ubíhala „tak nějak sama“ a příjemně. Ale byl by to jejich sen! Přejí si jít pěšky klidnou, ne moc hlučnou cestou bez dopravních prostředků – žádný hluk a bezpečí říkaly. Zato v přírodě a zeleni. Během cesty by měly být možností zpestření formou hřiště či interaktivních prvků. Když by se cítily unavené či si chtěly popovídat, měly by možnost posadit se do trávy či lavičky. Aby nezapomněly na včasnost – v rozhlase by mohly třeba pět deset minut před cílem zahrát píseň 😊. Některé děti chtějí jít po cestě samy, ale některé si naopak přály mít u sebe kamaráda, aby si povídaly. (Děti ze ZŠ a MŠ Čížkovice)
Muzeum koček a Kašpárek v rohlíku
Moje vysněná cesta do školy by byla na kole a vedla kolem muzea koček. Některý by byly tak roztomilý, že se tam musím zastavit. Potom bych jel rovně a tam bych potkal taťku Martijna a bráchu Mikyho s našima kočkama a jedna z nich by se hrozně mazlila. Potom bych jel do pekárny a tam bych si koupil koláček a svačinu a jel bych dál. Když bych dorazil před školu, byla by ještě zavřená, ale byl by tam Kaspárek v rohlíku s občerstvením a potkal bych tam spoustu kamarádů. A potom už by škola otevřela a já bych tam měl skvělý vyučování. (Matouš)
Do školy na paddleboardu
Každé z mých dětí vidí svou vysněnou cestu jinak. Jeden se nechal inspirovat druhým a druhý třetím a cestu pojali ryze pragmaticky:
Saša 6 let by se nejraději dostal do školy každý den jinak, první den by jel na plachetnici, druhý den na vodním skútru, ve středu na paddleboardu, ve čtvrtek na kánoji a pátek na wind surfu. Holt vodnář se nezapře.
Vítek 8 let by nejraději jezdil do školy přes terény terénním autem.
Zuzka 12 let si představuje svou vysněnou cestu do školy, jak kluše přes louku se třemi psy v závěsu. Samozřejmě bez aktovky, protože s aktovkou se nedá pořádně klusat. (Magda)
Všem výhercům moc gratulujeme!