„Budili jsme pozornost, která nebyla rozhodně běžná.“ Václav Hradilek vzpomíná na Pražské matky

Letos si připomínáme 35 let od první demonstrace Pražských matek, jak se do roku 2020 jmenovala naše organizace. Akce se konala 29. května 1989 u příležitosti mezinárodního setkání ministrů životního prostředí v Praze a zúčastnilo se jí přibližně 30 lidí, převážně matek s malými dětmi v kočárcích. Vzpomínky samotných zakladatelek organizace se v minulosti objevily v celé řadě médií. Letos jsme se rozhodli oslovit ty, pro které tato a jí podobné akce měly formativní význam. Děti Pražských matek. Zeptali jsme se jich, jak na tuto dobu vzpomínají a jak je ovlivnil život s takto společensky aktivní maminkou. „Máma pro mne byla vždy síly a svobody plná žena, a to jsou věci, které se do mne jejím prostřednictvím myslím otiskly,“ říká Václav Hradilek, technik pro inovace na České zemědělské univerzitě a syn Jany Hradilkové.

Jak vzpomínáte na dobu, kdy vznikly Pražské matky?

Doba byla plná vesnických dobrodružství. Vzpomínám si na výlety a návštěvy, kde jsme se společně potkávali s rodinami a dětmi nejen Pražských matek. Pro mě tehdy byly tyto výlety a návštěvy inspirací a obrovskou radostí. Vzhlížel jsem ke starším bratrancům, kteří již byli více aktivističtí. Já jsem spíše hltal dobrodružství okamžiku. Měl jsem odklad ve škole, a tak jsem poslední rok před nástupem na základní školu prožil venku. Ráno jsem odešel a večer, když se rozsvítily lampy, se vrátil. Měl jsem absolutní svobodu pohybu po vesnici a okolí. Lumpárny a dobrodružství nebraly konce. Režim jsem vnímal jen přes stres, který vyvolávala hlídka VB nebo pohraniční kontrola. Měl jsem absolutní důvěru v sílu svých rodičů… U nás doma ve Zbuzanech se pořádaly karnevaly pro děti. S mámou jsme hodně tvořili, a tak jsme byli zvyklí malovat transparenty a mávátka.

Václav Hradilek jako dítě s maminkou a sourozenci. Foto: Archiv rodiny Hradilkovy

Máte nějakou konkrétní vzpomínku na demonstraci Pražských matek 29. května 1989?

Pamatuji si, jak na nás lidi civěli a usmívali se. Nějaká paní něco povykovala. Jsou to takové útržky. Budili jsme pozornost, která nebyla rozhodně běžná. Udělali jsme si transparenty přes hlavu a na transparentech byly mrtvé rybky a znečištěná voda…

Václav Hradilek s maminkou Janou a Vavřinec Hradilek (vpravo)

Jak vás ovlivnil život s takto společensky aktivní maminkou?

Je mi hodně nepříjemné, když někdo útočí na minoritu. Dělá mi dobře se zastávat slabších a cítím, že je potřeba se těchto lidí zastat. Máma pro mne byla vždy síly a svobody plná žena, a to jsou věci, které se do mne jejím prostřednictvím myslím otiskly. Doteď mám rád naše disputace, které mne inspirují. Máma je aktivní neustále. Na jejím příkladu vidím, že aktivit a práce je nekonečné množství a stačí si tyto radosti pouze trhat z prostoru jako třešně v červnu.

Co z odkazu Pražských matek si nesete dál?

Pořád chci chránit životní prostředí a udržitelný rozvoj. Na univerzitě jsem na projektech, kde řešíme, jak zmírnit dopady zrychlující klimatické změny a jakým způsobem se nejlépe  přizpůsobit na tuto změnu. Ověřujeme v praxi návrhová opatření a testujeme jejich účinnost. Změna kterou jsme z pohledu klimatu svou lidskou činností nastartovali, bude obrovská. Rekonstruuji dům pro svou handicapovanou dceru a rekonstrukci dělám s přihlédnutím k přírodě a nárokům, který takový dům bude muset v budoucnu ustát. Příroda je pro naši civilizaci klíčem a mnozí si to neuvědomují.

Co byste popřál naší organizaci do dalších let?

Organizaci přeju přítomného tvůrčího a nespoutaného ducha, který dokáže přesně uhodit kladívkem na hřebíček tam, kde to bude potřeba. A že to potřeba bude!

I vy můžete přispět

Chcete dýchat ve vašem městě čistý vzduch namísto koktejlu zplodin?
A co takhle mít možnost chodit městem pohodlně a bezpečně pěšky?

Podpořte nás