Kdy jste naposledy viděli v ulicích dětí, jak si cvrnkají kuličky, skáčou panáka nebo gumu, hrají čáru nebo si kreslí křídou na chodník? Jen málo rodičů dovolí dnes dětem jít si hrát na ulici. Většinou mají strach a není se jim co divit. Mnoho měst proto podporuje koncept tzv. „play street“ – klidných ulic v rezidenčních oblastech, které se na základě poptávky místních – obyvatel, škol nebo třeba dětských center – občas změní na bezpečný prostor bez aut určený pro dětskou hru a komunitní život. Je jedno, zda k proměně dochází každý víkend, jeden den v měsíci nebo třeba jen výjimečně či jednorázově. Pro nejbližší okolí je to vždy přínos.
Otevření ulic pro děti a jejich hru podporuje sociální kontakty a utváření lokálních komunit, a tím přirozeně zvyšuje bezpečnost lokality i pocit sounáležitosti s místem, kde žijeme. Domov nemusí byt jen prostor mezi čtyřmi stěnami, který se obzvláště v posledních měsících poznamenaných karanténními opatřeními může zdát trochu stísněný a přeplněný. Doma se můžeme cítit i venku, pokud si tam mohou naše děti hrát a potkáváme tam přátele a známé. Dokonce i v sychravém podzimním počasí je možné venku dělat spoustu věcí.
Dočasné play street znají ve Velké Británii, v tak-trochu-neamerických městech v USA, jako je San Francisco, Los Angeles, Seattle a New York či v australském Melbourne. Murrain Road v londýnské čtvrti Hackney je díky návrhu Muf architecture/art pro dětskou hru otevřená kdykoliv. Zveme vás na virtuální procházku:
Kam chodíte vy, když už to s dětmi doma nemůžete vydržet? Sdílejte s námi pod #peskymestem.