Na konci listopadu jsme se ještě jednou vydali za seniory v Praze 7, tentokrát do domu s pečovatelskou službou (DPS) U Studánky. Strávili jsme příjemné odpoledne s milými dámami, které zde žijí, a přidala se k nám ještě jedna paní ze sousedství.
Ukázalo se, že senioři často sdílí stejné či podobné problémy na cestě ke stejným cílům. Například bariérová zastávka tramvají Kamenická v ul. Milady Horákové byla zmiňována i při všech předchozích setkáních. Seniorky si stěžovaly na nerovný povrch vozovek (např. v Umělecké ulici), kluzkou dlažbu – tzv. kočičí hlavy –, vysoké obrubníky bez nájezdu, nedostatek laviček a nemožnost posadit se zejména u zastávek tramvají. Podle jejich názoru lavičky z městské části postupně mizí. Seniorky mají pocit, že pokud je lavička rozbitá, neopraví se, ale je rovnou odstraněna. Laviček se nedostává nejen v ulicích, ale i na dlouhých úsecích ve Stromovce, seniorky navíc v některých úsecích postrádají toalety, zmínily i bariérový přístup do mnoha stanic metra. Všechny tyto nedostatky způsobují, že senioři jsou často uvězněni ve svých bydlištích a někteří z nich dokonce dlouhé měsíce vůbec nevycházejí z domu, protože bez asistence „neseniora“ cestu prostě nezvládnou.
Seniorky zmiňovaly také problémy se zvonky, kterými je možné přivolávat pomoc. Často nefungují a musí se za ně platit, takže je často odříkají. Stěžují si i na vysoké ceny mobilních služeb, podobně jako při předchozích diskuzích. Překvapilo nás, že v DPS U Studánky nemají senioři přístup k internetu, pro seniory zde není k dispozici ani jeden počítač, který by mohli využívat. „V dnešní době člověk, který nemá přístup k internetu, jako by ani nebyl,“ řekla nám čiperná seniorka, která chodívala na PC kurzy do ZŠ Korunovační a ráda by se k práci s počítačem vrátila. Podnět jsme předali vedení Pečovatelského centra.
