Chodec tu nic neznamenal. Veronika Bešťáková přibližuje příběh svého úsilí za bezpečnější přechod ve Strašnicích

O zajištění bezpečnosti přechodu Úvalská x Novostrašnická usilovala paní Veronika Bešťáková více než 10 let. Podnět jsme na platformu Chodci sobě přijali v době, kdy bylo zřejmé, že si úředníci podnět přehazují jako horký brambor. Přitom paní Bešťáková nechtěla nic víc, než aby přechod kudy chodí (nejen) děti do základní školy, byl bezpečnější. V rozhovoru nám popsala, co všechno obnášelo její desetileté úsilí, na jaké překážky nejčastěji narážela i co ji motivovalo, aby se nevzdala.

Jaký byl prvotní impulz, který vás přiměl začít řešit nebezpečný přechod v ulici Úvalská?

Impulzem bylo uvědomění si, že nelze bezpečně přecházet přes „dálnici“, navíc s kočárkem a dalšími dvěma malými dětmi. Dříve tu totiž byly v obou směrech dva souběžné jízdní pruhy a žádné zúžení do jednoho pruhu před přechodem. Jednak mezi nimi byl jenom uzounký zvýšený pás, na který se mi nevešel kočár i děti. A kolem nás svištěla auta, jedno za druhým, aniž by si všimla, že je tu nějaký přechod pro chodce. Měla jsem opravdový strach tu přecházet. Byl to adrenalin.

Stav přechodu v roce 2022

Na koho jste se s tímto problémem nejprve obrátila?

Nejdřív jsem se obrátila na Městskou část Praha 10, odbor dopravy. Prosila jsem je, jestli by nebylo možné osadit semafor, který by si chodci spouštěli jen tehdy, když by potřebovali přejít. Také jsem měla obavy z vysoké rychlosti vozidel, která určitě překračovala, a stále překračují, povolenou rychlosti 50 km/hod. Žádala jsem tedy o osazení kamerového systému s posílám pokut, který je například na Spořilovské spojce a výborně funguje. Nic z toho prý nebylo možné. Z technických i finančních důvodů.

Jaké překážky jste musela překonávat během více než 10 let snah o zvýšení bezpečnosti přechodu?

Z Městské části Praha 10 mi napsali, že komunikace Úvalská nepatří do jejich gesce, ale stará se o ni Magistrát hl. města Prahy (MHMP). Neporadili, na koho se obrátit. Tak jsem naslepo oslovila odbor dopravy na MHMP. Magistrát mi napsal, že se musím obrátit také na dopravní policii ČR, protože ona se stará o bezpečnost silničního provozu. Ta mi pak doporučila kontaktovat Technickou správu komunikací. Vše vždy trvalo několik měsíců, reakce byly velmi zdlouhavé. Obtížně se mi dařilo někomu dovolat. Úřednici si mě zkrátka přehazovali jak horký brambor. Pak se najednou v obou směrech před přechodem pruhy zúžily do jednoho – zázrak! Jenže brzy toto opatření zmizelo, protože Ropid zjistil, že se mu zpomalují autobusové linky. A z levého pruhu se stal pruh vyhrazený „jen“ pro autobusy, taxi, IZS. Což ve skutečnosti vůbec nefungovalo. Naopak, netrpěliví řidiči z pravého pruhu, prudce vjížděli do levého pruhu, nerespektovali, když auta v pravém pruhu zastavila a frčeli si dál…

FOTOGALERIE: Oslava nového přechodu, říjen 2024

S jakými reakcemi ze strany úřadů jste se setkala? Co považujete za největší problém v komunikaci s nimi?

Reakce byly pomalé, extrémně neochotné, nekonstruktivní, se spoustou výmluv, že nelze nic moc dělat, někdy i problém zlehčovali. Největším problém byl nulový zájem něco změnit a proaktivně nám pomoci.

Byl nějaký konkrétní okamžik nebo zkušenost, která vás motivovala, abyste to nevzdala?

Vždy, když se stala nějaká nehoda. Každou chvíli se tu totiž „ťukla“ auta, například když jedno auto zastavilo chodcům a druhé auto za ním to už nestihlo ubrzdit, mě velmi motivovalo v tom neustávat. Nebo, když jsem stála na přechodu, a 20 automobilů profrčelo, aniž by mě pustilo přejít. Totální bezmoc! Chodec tu nic neznamenal. Byl na posledním místě „dopravního řetězce“. Sice má legislativní přednost, ale nikdo to nemusí respektovat, protože to nikdo nevymáhá.

Proč jste se rozhodla využít náš portál Chodci sobě? 

O portálu jsem se dozvěděla zřejmě přes Spolek Na Padesátém, který uspořádal anketu ohledně série nebezpečných přechodů pro chodce na ulicích Úvalská/Na Padesátém. Možná také přes akci „Školní ulice“, kdy jsem si opět uvědomila, že okolo školy sice vzniká bezpečný prostor pro školáky, bez aut, ale naše děti musí několikrát denně riskovat svůj život přecházením přes nezabezpečený přechod. Okamžitě jsem se ozvala, protože stále nebylo nic vyřešeno, a hledala jsem jakoukoli cestu jak dát vědět ostatním, že je životně důležité tento přechod upravit.

Jak vám Pěšky městem pomohlo?

Přes spolek Na Padesátém jsem zkontaktovala Květoslava Syrového, dopravního projektanta spolupracujícího s Pěšky městem, který mi pomohl velmi prakticky a konkrétně. Poradil, co mám dále dělat, i s návrhem úpravy, která se skutečně částečně zrealizovala. Například mi radil, ať natáčíme skutečnost, že auta nepouští chodce. Fotili jsme nehody, co se zde stávaly, naštěstí ne smrtelné, což považuji také za zázrak.

Pracovní skica nového dopravního řešení od Květoslava Syrového

Co pro vás osobně znamená úspěch v podobě nového zúžení přechodu? Splňuje to vaše původní očekávání?

Konečně se zde dá „normálně“ přejít. Zpočátku, při samotné realizaci zúžení, auta dokonce jezdila i pomaleji a opatrněji. Teď už zase bohužel lítají. Ale výrazně častěji zastaví, jakmile vidí, že se chodec chystá přecházet před přechod. Navíc je nová úprava příjemnější a bezpečnější i pro automobily. Dříve auto, pokud si chtělo najet do středu vozovky, nebezpečně zasahovalo svou zadní částí do vyhrazeného pruhu. Navíc v běžně hustém a rychlém provozu už řidiči nestíhali vnímat, co se děje na přechodu. A tak přišel bohužel o život pejsek našeho souseda, kterého si řidička, plně zaměstnaná automobily, zřejmě neměla šanci všimnout…

Jak se nyní díváte na bezpečnost přechodů v Praze obecně?

Záleží, jak kde. V ulici Na Padesátém, která plynule navazuje na ulici Úvalská, stále zůstávají nebezpečné přechody, které denně přechází spousta dětí školou povinných. Nejvíce záleží na stylu jízdy řidičů. A ti jsou velmi nedisciplinovaní. Řidiči nejsou zvyklí dávat chodcům přednost. Když to srovnám například s Francií, kde jsem žila, a kde se ovšem tvrdě vymáhají vysoké pokuty, pokud řidič chodce nepustí, je to u nás stále katastrofální. Komunikace jsou přednostně dimenzovány pro automobily, a ne pro chodce či cyklisty. Tím se dává automaticky najevo, kdo má navrch. Je to stále velmi zpátečnický přístup všechno jen přizpůsobovat automobilům. Mě jako architektku štve, že všechny návrhy se legislativně odvíjí od osobní automobilové dopravy. Musím proto velmi ocenit jeden z projektů hlavního města Prahy, který je aktuálně v přípravě, ve kterém je konečně snaha dát přednost chodcům (a cyklistům). Na prvním místě je bezpečí chodců a celková pěší prostupnost lokalitou. Takto bych si to představovala všude.

Na Pěšky městem se čím dál častěji obracejí nejen lidé z Prahy, ale i z menších měst po celé republice. Často mají pocit, že jejich hlas není slyšet. Poskytujeme jim konzultace a podporu tam, kde je třeba. Umožňují nám to finanční prostředky od našich dárců, členů klubu majitelek a majitelů Špacírky – průkazky zodpovědného chodce. Jsou to lidé, kteří chtějí využívat veřejná prostranství spíše jako obýváky než jako dálnice.

Přidejte se k nim i vy, abychom mohli pokračovat v naší poradenské činnosti a nemuseli v roce 2025 odmítnout nikoho, kdo se na nás obrátí s žádostí o pomoc.

Zakoupením Špacírky podpoříte naše poradenské služby:

  • Poradenství s řešením problémů s dopravou ve výši 1 000 Kč za hodinu.
  • Konzultace odborníka či odbornice z oboru dopravního projektování architektury či urbanismu ve výši 1 500 Kč za hodinu.
  • Právní poradenství ve výši 2 500 Kč za hodinu.

 

Díky vám můžeme pomoci dalším lidem, jako je paní Veronika Bešťáková, a zasadit se tak o to, aby se bezpečnější přechody staly v Česku standardem.

I vy můžete přispět

Chcete dýchat ve vašem městě čistý vzduch namísto koktejlu zplodin?
A co takhle mít možnost chodit městem pohodlně a bezpečně pěšky?

Podpořte nás