Letos si připomínáme 35 let od první demonstrace Pražských matek, jak se do roku 2020 jmenovala naše organizace. Akce se konala 29. května 1989 u příležitosti mezinárodního setkání ministrů životního prostředí v Praze a zúčastnilo se jí přibližně 30 lidí, převážně matek s malými dětmi v kočárcích. Vzpomínky samotných zakladatelek organizace se v minulosti objevily v celé řadě médií. Letos jsme se rozhodli oslovit ty, pro které tato a jí podobné akce měly formativní význam. Děti Pražských matek. Zeptali jsme se jich, jak na tuto dobu vzpomínají a jak je ovlivnil život s takto společensky aktivní maminkou. „Máma pro mne byla vždy síly a svobody plná žena, a to jsou věci, které se do mne jejím prostřednictvím myslím otiskly,“ říká Václav Hradilek, technik pro inovace na České zemědělské univerzitě a syn Jany Hradilkové.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy vznikly Pražské matky?
Doba byla plná vesnických dobrodružství. Vzpomínám si na výlety a návštěvy, kde jsme se společně potkávali s rodinami a dětmi nejen Pražských matek. Pro mě tehdy byly tyto výlety a návštěvy inspirací a obrovskou radostí. Vzhlížel jsem ke starším bratrancům, kteří již byli více aktivističtí. Já jsem spíše hltal dobrodružství okamžiku. Měl jsem odklad ve škole, a tak jsem poslední rok před nástupem na základní školu prožil venku. Ráno jsem odešel a večer, když se rozsvítily lampy, se vrátil. Měl jsem absolutní svobodu pohybu po vesnici a okolí. Lumpárny a dobrodružství nebraly konce. Režim jsem vnímal jen přes stres, který vyvolávala hlídka VB nebo pohraniční kontrola. Měl jsem absolutní důvěru v sílu svých rodičů… U nás doma ve Zbuzanech se pořádaly karnevaly pro děti. S mámou jsme hodně tvořili, a tak jsme byli zvyklí malovat transparenty a mávátka.
Máte nějakou konkrétní vzpomínku na demonstraci Pražských matek 29. května 1989?
Pamatuji si, jak na nás lidi civěli a usmívali se. Nějaká paní něco povykovala. Jsou to takové útržky. Budili jsme pozornost, která nebyla rozhodně běžná. Udělali jsme si transparenty přes hlavu a na transparentech byly mrtvé rybky a znečištěná voda…
Jak vás ovlivnil život s takto společensky aktivní maminkou?
Je mi hodně nepříjemné, když někdo útočí na minoritu. Dělá mi dobře se zastávat slabších a cítím, že je potřeba se těchto lidí zastat. Máma pro mne byla vždy síly a svobody plná žena, a to jsou věci, které se do mne jejím prostřednictvím myslím otiskly. Doteď mám rád naše disputace, které mne inspirují. Máma je aktivní neustále. Na jejím příkladu vidím, že aktivit a práce je nekonečné množství a stačí si tyto radosti pouze trhat z prostoru jako třešně v červnu.
Co z odkazu Pražských matek si nesete dál?
Pořád chci chránit životní prostředí a udržitelný rozvoj. Na univerzitě jsem na projektech, kde řešíme, jak zmírnit dopady zrychlující klimatické změny a jakým způsobem se nejlépe přizpůsobit na tuto změnu. Ověřujeme v praxi návrhová opatření a testujeme jejich účinnost. Změna kterou jsme z pohledu klimatu svou lidskou činností nastartovali, bude obrovská. Rekonstruuji dům pro svou handicapovanou dceru a rekonstrukci dělám s přihlédnutím k přírodě a nárokům, který takový dům bude muset v budoucnu ustát. Příroda je pro naši civilizaci klíčem a mnozí si to neuvědomují.
Co byste popřál naší organizaci do dalších let?
Organizaci přeju přítomného tvůrčího a nespoutaného ducha, který dokáže přesně uhodit kladívkem na hřebíček tam, kde to bude potřeba. A že to potřeba bude!